úterý 31. prosince 2013

Moje TOPka písniček za rok 2013

Když jsou knihy, proč by nebyla muzika? :) Příští rok se můžete těšit na každý měsíc nějakou písničku...
a tady bylo první místo jasné :D Schválně, zkuste hádat, ještě než se mrknete...

13.
One Direction - Best Song Ever

12.
Union J - Beautiful Life

11.
Memphis - Give Me More

10.
Ola - I'm In Love

9.
Kesha - Crazy Kids

8.
Tinie Tempah - Children of the Sun

7.
Mandrage - Siluety

6.
Selena Gomez - Slow Down

5.
Avril Lavigne - Rock'n'Roll

4.
Demi Lovato - Heart Attack

3.
Lipo - Pořád jen to svoje

2.
Kesha ft. Pitbull - Timber

1.
MANDRAGE - NA DLANI

Moje TOPka KNIH za rok 2013

Najdete to na každém blogu, takže zapadnu a nebudu výjimkou :) Rozhodla jsem se vybrat 13 knih, když už máme na konci tu třináctu naposled.
Můžete se podívat i na mou TOPku písniček.
Ale pozor, nejsou to knihy vydané v roce 2013. Prostě čistě v tomto roce přečtené. ;) A výběr byl opravdu složitý...

Recenze: Pokoušená | Nesmrtelný anděl vs. Upírský bojovník

Počet stran: 368
Série: Škola noci, 6
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub, 2011
Hodnocení Goodreads: 3,99 hvězdiček
Anotace:
Zoey Redbirdové a jejím přátelům se podařilo vyhnat z Tulsy nesmrtelného anděla Kalonu i zlou velekněžku Neferet a mohou se tak vrátit do Školy noci, po které se jim všem už stýská. Kalonovo záhadné kouzlo však stále působí a Zoey musí jeho svádění odolávat pokaždé, když vstoupí do říše snů. Navíc se jí zdá, že v Kalonovi se přece jen skrývá přinejmenším troška dobra. Není však sama, kdo musí dělat těžká rozhodnutí a vybrat si, jestli poslechne instinkt, nebo hlas rozumu. Její nejlepší kamarádka Stevie Rae, první dospělá červená upírka na světě, totiž skrývá temné tajemství, které ji může stát život – anebo jí ho naopak zachránit.
 
 
Ke Škole noci bych měla říct jednu věc hned na začátek. Sice je ta série čím dál víc pošahaná a Zoey se občas chová jako trapka, ale i tak mě to nikdy nepřestane bavit. Do této série se pouštím hrozně ráda, protože vím, že mě vždycky čeká takový ten relax, jak se budu bavit. Afrodita je prostě Afrodita, to se nezmění. ;)
 

neděle 29. prosince 2013

Blog-Tour na začátek roku | S kým chcete?

Tak jsem si říkala, že se na blogu skoro nic akčního neděje, pořád jen recenze a tak dál, no, takže si tu uspořádáme takové blog-tour i se soutěží na závěr. A tentokrát už opravdu bude pořádná ;-).
Přemýšlela jsem, se kterým autorem blog-tour udělat, a protože jsem prostě člověk nerozhodný, nechám to na vás...
Takže vyberte! Podle autora a jeho knih se také bude odvíjet cena pro vítěze soutěže.
 
Do komentářů napište, kterého autora do blog-tour chcete... ;)
 
Lauren Oliver
Stephanie Perkins
Sophie Jordan
Wendy Higgins
Ruta Sepetys
Aprilynne Pike
Marie Lu
... nebo někdo podle Vaší volby? :)
 
Tak jsem zvědavá na vaše výběry. Uzavřu to prostě, až to bude jasné, datum dávat nebudu, ať máte prostor. ;)

sobota 28. prosince 2013

Moje Ježíškovská nadílka

Tak jsem konečně našla USB kabel do mobilu (ano, jsem bordelář) a nafotila si skoro všechny svoje dárky. Některé tam nejsou, protože jsem si dárky krásně rozložila na tři fotky a pak jsem zjistila, že jsem některé nechala na posteli. A paměť mobilu byla plná. Ono je těžké fotit, když musím zdokumentovat každou blbost. ;)
Takže se předem omlouvám za kvalitu, protože je to přece jen focené foťákem.
 
 
Sedm knížek, jsem šťastná jak blecha. Sice jsem prohrála sázku, moje kamarádka jich dostala 11 (příště ti to nandám, Lucie!), ale i tak mám co číst. Kdo by neměl. :)
Rozděleni časem: Bouře - ta obálka je fakt úžasná, pořád se na tu knížku nemůžu vynadívat, jsem na ni fakt hrdá! :)
Svůdné zlo - moje vysněná knížečka! Z ní jsem nadšená asi nejvíc. Je to taky nejtlustší kniha, co jsem dostala, takže si to parádně užiju.
Mé sladké šestnácté století - když to má tak dobré ohlasy...
Za zrcadlem - tadá, moje první pořádná knížka s přebalem! Jsem z té obálky úplně paf. Miluju všechny věci, co se tak krásně třpytí...
Krátký druhý život Bree Tannerové - už jsem četla... ale komu to vadí?
Královna pirátů a Ďábel se skrývá v mlze - svoje rodiče opravdu obdivuju. Já jim napíšu seznam s min. 100 knihami, co bych si asi přála pod stromeček, a oni stejně najdou ještě něco, co na seznamu není... prostě kingové.
No, pak samozřejmě nějaká ta kosmetika, potřeby do školy (naši se hrozně divili, že mi babička dala kružítko, a já se jim zapomněla zmínit, že jsem si o něj požádala), nějaké vyšívání (jsem zvědavá, jak to dopadne, zvlášť s mým speciálním talentem), gumičky a pořádný hřeben, který jsem už skutečně potřebovala (ten starý byl tak zvláštně zohnutý, že jsem přemýšlela, proč mám tak husté vlasy...) a pak karty Černé historky. Vyskytuje se tu malý problém - ze všech těch filmů znám snad jen Sám doma a Dobu ledovou, takže právě na požádání rodičů vytvářím vlastní karty na stejný způsob, jen s jinými filmy, prostě české pohádky a animáky :)

čtvrtek 26. prosince 2013

F-Recenze: Sněžný drak

Původ: Česká republika, 2013

Režie: Eugen Sokolovský ml.
Scénář: Jan Gardner
Hlavní role: Petra Tenorová, Petr Lněnička, Alexandr Rašilov, Arnošt Goldflam
Obsah filmu: Příběh vypráví o princezně, která vyrůstá bez matky. Její otec, vlídný a spravedlivý král, dceru nadevše miluje, ale chce ji za každou cenu provdat. A nikdo vlastně neví, proč tak spěchá. Král na zámku uspořádá velký ples. Na něm se o princeznu uchází řada princů, ale ten, pro kterého se princezna sama rozhodne, se jejímu otci z nepochopitelných důvodů vůbec nezamlouvá… Teprve později však vychází najevo, že za vším stojí dávná kletba, vládkyně říše čarodějnic a Sněžný drak. Princezna a její vyvolený tak procházejí náročnou a nebezpečnou cestu...
 
Vánoce jsou období pohádek, ať už nových, nebo starých. Hrozně ráda trávím dny nejen u knih, ale i u českých pohádek. Když jsem v programu viděla název Sněžný drak, docela mě to upoutalo, navíc jsem viděla i ukázku v televizi. A co pochválím hned na začátek? Měli dobré efekty. Fakt.
Ovšem, čekala jsem trošičku víc...
 
Co mi tam chybělo ze všeho nejvíc? Humor. Opravdu, u této pohádky jsem se zasmála jen dvakrát a to ještě kvůli tomu, že to mám tak nějak zažité se svou třídou.
Děj byl celkově nenáročný, ale celou dobu jsem si říkala: "Kde je ten třetí?" Nejdřív princ Dracián, hrubý a zlý už na první pohled. Poté je tu náš zakletý princ Jan, který byl zlý a hodný zároveň. Pořád jsem čekala na toho třetího hodného, a on se nakonec neukázal!
Pak mi trošičku dráždilo nervy, že krále hrál Alexandr Rašilov. Proti němu nic nemám, opravdu, ale věkově byl od princů sotva 10 let. Když to porovnáte s Draciánem... no, co dodat.

Další vadící postava byla královna čarodějnic, jejíž jméno tam ani nepadlo. Je to matka bývalé královny, takže babička princezny, a přesto tu královnu vezme k sobě a nechá princeznu vyrůstat bez ní. Jaká matka by to udělala? Vždyť sama měla nejdřív tu královnu, tak by to snad měla vědět, ne? Tahle paninka mi opravdu lezla krkem.

No, říkám si, jestli jsem tak trochu nepromarnila čas a radši se nedívala na S čerty nejsou žerty... ale ne. Byla to zajímavá pohádka, ale mohlo to být prostě lepší.
A co vy? Dívali jste se na tuto zasněženou pohádku?

úterý 24. prosince 2013

MERRY X-MAS!

Tak se rok s rokem sešel a nastává jeden z nejkrásnějších dnů v roce, konečně je tu Štědrý den! Takže vám chci popřát ty nejhezčí dárečky, co jste si napsali Ježíškovi, a úžasný nový rok 2014.
Merry X-Mas!
 
Anketa: Jaká je vaše nejoblíbenější Vánoční pohádka? :)

neděle 22. prosince 2013

Obálková vojna (5)

Meme od Svět kníh...
Dneska to bude Nadpozemská od Cynthie Hand.
 
 
1. Chorvatská
2. Indonéská
3. Česká
4. Originální
5.Portugalská
6. Dánská
 
Číst Nadpozemskou chci už hodně dlouho, tak tady porovnání obálek. Ta chorvatská mě naprosto uchvátila, jak Claře přidali křídla, všechno tam tak krásně svítí, ááá! :) Indonéská má též svoje kouzlo, spíš bych ji ale dala k příběhu o motýlích vílách, ta holka na obálce nevypadá na anděla. :) Česká se od originální přece jen trochu liší, je taková... jak to popsat, sytější? Nejspíš jo. K portugalské... hezká obálka, ale nejsem si jistá, jestli by mi ji rodiče koupili. Už měli něco jen proti Svůdnému zlu, a to jenom kvůli názvu! A dánská je taky magická, ale prostě se mi víc líbí ty ostatní. :)
 
Co vy?


sobota 21. prosince 2013

Recenze: Anna - Krok za krokem do nového života

Počet stran: 303
Série: Baletka Anna, 1
Překlad: Helena Matochová
Nakladatelství: CooBoo, 2013
Anotace:
Anna se touží stát primabalerínou. Ale po těžké autonehodě ochrne a šance na velkou taneční kariéru jsou ty tam. Vypadá to, že už nemá proč žít, bez baletu nevidí v uzdravení žádný smysl. Pak se však dostane do sanatoria, pozná Rainera, prima kluka na vozíku, který jí vlije novou energii do žil. Krok za krokem se Anna vrací do života a na pódium, kde se jí díky talentu otevírají netušené obzory. Brzo se však bude muset rozhodnout. Balet, nebo láska? Co je důležitější?


Tato kniha je krásným příkladem toho, že když se chce, všechno jde.
Jak už prozrazuje anotace, Anna se stane obětí autonehody, která je jako naschvál osudná jenom pro ni. Nemůže se hýbat, skoro nevnímá okolní svět.

čtvrtek 19. prosince 2013

Best Books 2013!

Je tu konec roku 2013, v němž k nám zavítalo nesčetně mnoho knih. Proto teď spouštím takové hlasování, kdy vyberete ty nejlepší debuty roku!
A aby se neřeklo, že něčemu fandím, tak nominujete vy!
 
Do formuláře stačí jen napsat nominované knihy - bereme 3 nejlepší, ta úplně nej je samozřejmě nahoře! :) Až budu sčítat body, půjde to tak, že první místo bude mít 4 body, druhé 3 body a třetí 2 body.
Ale POZOR! Nominovaná kniha musela vyjít pouze na českém a slovenském území! Tzn., nepište mi tam Fiery Heart ;).
 
 
NOMINOVAT MŮŽETE DO 30. PROSINCE.
Pak už jen sečtu hlasy! :)

Recenze: Loď mezi hvězdami | Opravdu je očekávání... správné?

Počet stran: 360
Série: Vesmír, 1
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: CooBoo, 2012
Anotace:
Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby „zmrazený pasažér“ na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel.

Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít. A pokud rychle něco nepodnikne, její rodiče budou další na řadě. Proto teď musí co nejrychleji rozluštit skrytá tajemství Universa. Ale na jejím seznamu podezřelých figuruje i jediný člověk, na kterém jí záleží: Syn, budoucí vůdce lodi a láska, která přišla znenadání.

Představte si, že máte dvě možnosti: ta první, že zůstanete se všemi přáteli doma na Zemi. A ta druhá, že se spolu s rodiči necháte zmrazit a probudíte se až o 300 let později na nové planetě. Co byste si vybrali?
Hlavní hrdinka této trilogie, Amy Martin, si po těžkém rozhodování zvolila druhou možnost. A opustila tak své přátele a svého báječného kluka. Ovšem do toho nejde sama, jsou tu s ní rodiče. Ale může si být jistá, že se všechno stane tak, jak má...?

pondělí 16. prosince 2013

Adelle´s World of Books nyní na Facebooku!

Ano ano, nastává důležitý okamžik, tento blog má už svoji vlastní Facebookovou stránku!
Taky tomu nedokážete uvěřit?
Vlastně jsem ho doteď měla zakázaný, a když už ho můžu mít, proč to nevyužít pro knižní účely, že?
Tak se nezapomeňte připojit! :)

https://www.facebook.com/pages/Adelles-World-of-Books/507153009399651

neděle 15. prosince 2013

Obálková vojna (4)

Meme od Svět kníh...
Dneska to bude Delirium od oblíbené autorky Lauren Oliver.
 
 
 
1. Indonéská
2. Česká
3. Originální
4. Holandská
5. Americká - paperback
6. Německá
 
Opět je tu něco krásného na všech obálkách. Nevím, ta indonéská mě prostě dostala nejvíc, připadá mi nejhezčí. Česká je snad jen o půl procenta pod ní, mám smysl pro písmo přes celý obal, navíc když jako pozadí fontu je obličej... :) Originál má taky něco do sebe, ta holka má příjemný výraz, na rozdíl od Pandemonia, kde se mi výraz oné dívky moc nelíbí. Holandská je taková... romantická :D Paperback též, silueta holky mizící v západu slunce... a ta německá je taky skvělá, celá obálka zaplněna písmenky :) A s takovým pěkným fontem písma.
 
Která se líbí vám? :)

sobota 14. prosince 2013

Bylo nebylo (4)

Tak jsem se Shadowlarkem sekla, je to hrozně složité a radši to nechám na český překlad. Místo toho teď čtu knihu, kterou mi vylosoval random.org, a tou je...
 
Fallen Angel
Sledovala jsem, jak se mi záclony vzdouvaly v začínajícím podzimu větrem, který zavanul do otevřeného okna mé ložnice.

pátek 13. prosince 2013

Mini Blog-tour... | Ruta Sepetys

A tak jsem si usmyslela, že se nějak zeptám známých autorů na jednu primitivní otázku, ti mi odpoví, a já pak všechny odpovědi hezky zveřejním na blogu.
Prdlajz.
Netrpělivý cholerik je nebezpečná kombinace, opravdu se mi nechce čekat a jediný, kdo zatím odpověděl, je autorka knihy V šedých tónech Ruta Sepetys. A tak vám sem překládám její odpověď. Jestli  mi odpoví další autoři, tak sem postupně přidám.
 
Co pro Vás znamenají Vánoce?

čtvrtek 12. prosince 2013

Hlasujte pro naši mandalu!

Ve výtvarce jsme si jednu hodinu začali dělat mandaly, a pak přišla učitelka s tím, že to je do charity na jeden web, že se bude hlasovat o 50 nejhezčích... a logicky tedy na naši třídu přišel úkol něco takového "vytvořit". Ty uvozovky tam jsou schválně, však víte proč.
Naše skupinka holek se rozhodla, že vytvoří takzvané "rozbité zrcadlo". Má jít o strom se zapadajícím sluncem v pozadí. Nejdřív jsme to nakreslily, pak vystřihly a nějak poskládaly dohromady. Jak je vidět, začátek byl bezva, ale jakmile jsme se zamotaly do nebe a větví...
 
Nevyhrabaly jsme se ven! :)
 
A podle toho to dopadlo. Ale, každopádně se naše mandala jako jediná z celé naší ctěné třídy dostala do soutěže, takže vás prosím o hlas!
 
Najdete ji na http://centrum-mandala.cz/mandaladetem/soutez/mandaly?name=&class=&school=Z%C5%A0+Mohelnice&=Vyhledat a klikněte na To se mi líbí u "roztříštěného stromu" (ano, hádáte správně, k tomuto obrázku mě inspirovala kniha Jsem roztříštěná) a pokud potřebujete i jména, tak hledejte Rosípalová Adéla, Horníčková Tereza, Sedláková Xenie, Jurásková Lucie 8. B. :)
 

středa 11. prosince 2013

December Random Reads | Čtení na prosinec

Random Reads
Opět jsem zkusila svoje štěstí na random.org.... a vylosovalo to číslo 205. Nedočkavě jsem se tedy vplížila na Goodreads...

Závod s časem writing challenge | 10. kapitola | Úkol dvě: Kde je Archiss?

Desátá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.


Počet slov:  1234 || Dosavadní počet slov: 9882



 

 

Desátá kapitola - Úkol číslo dvě: Kde je Archiss?

"Opovaž se mi říct, že mi tvůj otec právě zabil i mého nejlepšího kamaráda," vyhrknu jedním dechem a okamžitě jsem na nohou. Běhám sem a tam, sem a tam, tam a zpět po místnosti a hledám nějakou známku, že si Archiss jen odskočil.

neděle 8. prosince 2013

Recenze: Tygrovo prokletí

Počet stran: 303
Série: Tygří sága, 1
Překlad: Karolina Medková
Nakladatelství: CooBoo, 2012
Anotace:
Vášeň. Sudba. Čest. Byli byste ochotni to dát na misky vah, abyste mohli změnit svůj osud?
Sedmnáctiletou Kelsey Hayesovou by nejspíš ani ve snu nenapadlo, co jí čeká tohle léto; že se bude pokoušet zlomit tři sta let starou indickou kletbu. A to se záhadným bílým tygrem Renem. Na druhé straně zeměkoule. Ale přesně to se stane. Kelsey je vtažena do dobrodružství, kde na ni číhají temné síly, prastará magie a mystikou zahalené světy, v nichž není nic takové, jaké se na první pohled zdá. Nakonec musí riskovat vše, aby pochopila dávné proroctví a mohla tak kletbu zrušit navždy.
Prokletí tygra je prvním dílem romantické fantasy série, který vás strhne a zanechá ve vás pocit nenaplněné touhy.


Stalo se vám někdy, že vás hlavní hrdinka tak šíleně vytočila, až jste o ní museli dlouho přemýšlet? Přesně to se objevilo v Tygrově prokletí. Po prvních dvou větách jsem si myslela, že bych mohla mít Kelsey Hayesovou ráda, ale asi poslední čtyři kapitoly ji znechutily natolik, že ji prostě nenávidím. (Dobře, nebudu zlá, asi posledních 5 stran to vylepšilo, ale i tak!)

Obálková vojna (3)



Meme od Svět kníh...
Dneska to bude Polibek pro Annu od Stephanie Perkins.
 
 
1. Česká + originální
2. Americká paperback
3. Portugalská
4. Bulharská
5. Německá
 
Tady se mi líbí všechny obálky. Ta česká s originální jsou prostě skvělé, ukrytý obličej Étienna a Eiffelova věž v pozadí. Paperback je taky bomba, už jsem se zmiňovala, že mám cit pro písmena přes celou obálku? Portugalská mi přijde taková... rozchlámaná, stejně jako Anna, bulharská symbolizuje romantiku v knize a to cukroví v německé to samé... :)
 
Která se líbí vám?

sobota 7. prosince 2013

Závod s časem writing challenge | 9. kapitola | Úkol číslo jedna: nějak vylézt nahoru

Devátá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.


Počet slov: 802 || Dosavadní počet slov: 8638


 

 

Devátá kapitola - Úkol číslo jedna: nějak vylézt nahoru

"Dobře, na prvním místě je sebedůvěra." Žvatlám to tady mému novému kamarádovi asi pět hodin a sama jaksi nejsem schopná tomu uvěřit.
"To jsi už říkala. Něco nového?"
"Sorry, ale nemám na to nervy!" vybuchnu a chytím se za vlasy. Jsme několik metrů, nedej bože kilometrů pod zemí a my se nějak musíme dostat nahoru. A konečně bych mohla dokončit svou pomstu za Dominika a zabít Eddieho otce. I když by mi za to ani Nicolas nejspíš moc nepoděkoval.
"Klid, Elo, jo? Všechno bude v pohodě." Tak si říkám, že jsme si jaksi vyměnili role. "Dostaneme se nahoru. V každém případě."
Já vím, já vím. Vždyť jsem mu to tady před chvilkou říkala já sama. "Dobře, ale teď teda zapomeň na všechno, co jsem ti řekla, jo? JAK SE TAM SAKRA MÁME DOSTAT???" Dupnu nohou. Cítím se tak nějak divně, přece jsem ještě nikdy nebyla až tak moc vzteklá...
I když současná situace to dokáže omluvit.
"Umíš kouzlit?" zeptá se Eddie a tím mě naprosto vykolejí.
"Co jsi to právě řekl?" nevěřím svým uším.
"Jsi nemrtvá, ne?"
"Jak jsi to poznal?" Zblednu; pokud to ovšem jako mrtvola můžu udělat. "Ty žiješ. Já ne. A vidíš mě." No to je teda gól. Jediný, kdo mě viděl, byl můj bratr Dominik, ale... ale ten je mrtvý, takže jak mě může vidět Eddie?
Je tu jedna možnost.
"Ty jsi taky nemrtvý."
Pomaloučku přikývne. "Je to tak, máš pravdu. Jsem stejný jako ty."
"Ale... ale ale jak je to-to možné?" Zakoktávám se. Jsem v rozpacích. Netušila jsem, kolik nemrtvých ještě může existovat; co když je Země plná nemrtvých lidí?
Eddie se zachmuří. "Mám se přiznat? Zabil jsem se, když jsem dopadl."
Aha. To vysvětluje dost věcí. "A protože já už jsem nemrtvá byla, tak jsem skončila v pořádku."
"Přesně tak. Jenže já byl obyčejný kluk. Takže jsem zemřel a pak jsem najednou otevřel oči. Nevěděl jsem, co se děje. Ale po pár dnech mi to došlo."
"Proto tedy žiješ tak dlouho. Jako člověk bys bez vody a jídla nepřežil."
"Nějaké výhody to má, když nežiješ."
Opravdu? O tom si dovolím lehce zapochybovat.
"Tak proč se ptáš , jestli umím kouzlit? Jestli nežiješ - což znamená, že to je samozřejmé, když jsi mi to teď tak hezky řekl - tak bys v tom případě měl umět kouzlit taky." Odmlčím se. "Je tu problém. Já to neumím. Nejsem nemrtvá tak dlouho."
Tak nějak se cítím dotčeně, že mě nenapadlo, že je nemrtvý. Přece mám mozek, no ne?
Eddiemu to dá na čas, než odpoví. "No, víš, kdybych uměl kouzlit já, tak se tě neptám, jestli to umíš ty. Ne, neumím to."
"Do háje," zasyčím a praštím se pěstí do kolene. Sice to zabolelo, ale pořád lepší než shnít tady dole. Jednou mě to zabije - jaká ironie.
Eddie mě upřeně pozoruje a já si pod jeho pohledem připadám tak nějak divně. Pak zvednu hlavu se zamračeným výrazem a zeptám se (nepříliš) drsným tónem: "No co je?"
Zavrtí hlavou. "Nejspíš nic. Jen jsem tak přemýšlel."
"O čem?" chci vědět.
Pousměje se a to mě donutí trochu pookřát. Když se to tak vezme, nějaká podoba s Nićolasem se tam najít dá. Odhrnu si vlasy z čela a nepříliš trpělivě vyčkávám na jeho odpověď. Když už to nevydržím, vyskočím a nadechnu se k argumentu, ale on mě předběhne: "Možná je tu jeden způsob, jak se dostat nahoru. Kromě té zmiňované magie."
Poklesne mi čelist. "Co jsi to říkal? Ty víš, jak nás dostat zpátky nahoru?"
Lehce přikývne. "Nezaručuju, že to vyjde."

Ha, ha, ha. Hrozně vtipné. Jako by předem tušil, že se nám to podaří. Ani nevím, co se stalo, ale najednou jsme prostě byli nahoře a já cítila hrozné závratě. Nesnáším výšky. A myslím to smrtelně vážně. Opovažte se někdo mi tvrdit, že to přežiju. Protože to se nedá.
"Co teď?" zeptám se zadýchaně a svalím se na zem.
"Neměl tady být tvůj kamarád?"
Nevím, jak k tomu přišel - mám hroznou paměť,´možná jsem mu o Archissovi řekla... - ale okamžitě se posadím a rozhlédnu se kolem sebe. "Není tady," zasténám a opět si odhrnu ofinu z čela. Měla bych ji zastřihnout, jakmile se poblíž objeví nůžky.
"Ehm, Elo, nechci tě stresovat..."
"Cože? Co se děje?"
"Ale..."
Donutí mě otočit hlavu a mě se začne navalovat. To přece ne. Nemůže se to stát. Ne teď, ne tak brzy po Dominikově smrti. Zemřel mi bratr, přece ne i on... co když ho načapal Eddieho otec?
Na zemi je obrovská louže červené krve.

Bylo nebylo (3)

Pořád si s Tygřím prokletím nemůžu pohnout, ta Kelsey mě šíleně vytáčí, každopádně bych to dneska večer nebo zítra ráno chtěla dočíst. A protože zrovna nemám rozečtenou žádnou další českou knížku, přeložila jsem si první větu z pokračování Ptačího zpěvu s názvem Shadowlark - a slibuju, že se u ní nudit nebudete!
Shadowlark
 Shadowlark by Meagan Spooner
Mechanické svítání je nejhlasitější ve starých stokách.

neděle 1. prosince 2013

Obálková vojna (2)


Meme od Svět kníh...
Dneska to bude Drakie 2 od Sophie Jordan.
 
1. Holandská
2. Česká
3. originální
4. Německá
5. Americká - paperback
6. Francouzská
 
Podle mě je nejhezčí holandská, no nejvíc na mě zapůsobila ;). Pak je to česká a hned originální, přece jen jsou skoro stejné (ale pořád ta naše Tamra je modrá :D). Neměcká je taky hezká, přece jen mám stejnou Jacindu všude v profilech, takže tak :D Paperback mi moc neladí, ty barvy, no tady má být modrá nebo žlutá. Ale oči jsou nádherné :) Zato francouzská se mi nelíbí vůbec. Ani trochu.

sobota 30. listopadu 2013

Bylo nebylo (2)

Tak jsem se konečně dopracovala ke konci VA 5 a musím říct, že to teda byl šok. Chtěla jsem s posledním dílem počkat po Vánocích, ale ono to nepůjde. Hned v pondělí nejspíš letím do knihovny.
No, takže po VA se dostávám k vysněné knížce, kterou si chci přečíst už hodně dlouho...
Tygrovo prokletí! :)
Vězeň před ním měl svázané ruce a vypadal vyčerpaně a špinavě.

středa 27. listopadu 2013

Nové přírustky do knihovničky | Co všechno přinese školní výlet

Už jsem se někdy zmiňovala, že zbožňuju školní výlety? Obzvlášť, když se jede nakupovat. Většinou to sice má i hlavní program, ale pak takový hodinový rozchod v Olomouci stačil a hle - návštěva Neoluxoru v Galerii Moritz a knížka byla doma.
V pondělí jsme vyjeli do Hradce Králové na exkurzi do hvězdárny. Jasně, fajn, moc se mi to líbilo, ale já se stejně nejvíc těšila na nákupní centrum Futurum, kde jsem jak blázen honila svoje spolužačky a hledala knihkupectví. Docela mě překvapilo, že jsem uviděla Neoluxor, očekávala jsem něco jako v Šantovce... Z Neoluxoru mám taky jeden úžasný zážitek. Můj spolužák se jmenuje Petr Čaniga, jenže my mu neřekneme jinak než Čagi (hlavně se mě neptejte proč). Je to takový střelený trdlo, no co chcete čekat. A tak jsme procházely knihkupectvím (přičemž jsem samozřejmě u každé knížky nezapomněla zmínit, že ji znám a chci ji mít doma) a z hlášení se ozvalo: "Petr Čaniga okamžitě na informace!" S holkama jsme chytly záchvat smíchu, takže si říkám, co si o nás asi mysleli ti knihomolové okolo.
No, tohle je taková vedlejší třešnička na dortu :-). To hlavní, proč tento článek píšu, jsou tři nové přírůstky do knihovničky. Ano, tři! Uvažovala jsem nad Rudou jako rubín, ale když jsem viděla, že na všechny díly Paranormálů je sleva na 99 Kč, zkrátka jsem neodolala. Vzala jsem si je všechny.
A tak jsem konečně vzala mobil a vyfotila si to...
Přesně tak, když jsem vám tuto poličku ukazovala posledně, ještě tam nebyla Amy s Rogerem, 1D, Fenomén, Zlomená ani Lola. To se objeví knížek za pár měsíců, co? :) Ale pohledu na Paranormály se stále nemůžu nabažit...
 (Moc se omlouvám, ale počítač přestal fungovat a tohle se ne a ne natočit...)
 
 
 
Vím, že toho mám moc. Writing challenge, učení, pořád se nemám k tomu dočíst VA 5 a to mě čeká ještě několik dalších z knihovny. Plus tihle tři Paranormálové a pak jsou Vánoce... jenže kdo by odolal okouzlující ceně? :-)

úterý 26. listopadu 2013

Závod s časem writing challenge | 8. kapitola | V jámě lvové aneb Jsem v háji?

Osmá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.


Počet slov: 912 || Dosavadní počet slov: 7836


 

 

Osmá kapitola - V jámě lvové aneb Jsem v háji?

"Haló?"
To byla moje první věta. Já vím, velice inteligentní. Kdo by se takhle blbě ptal, když sám zahučí do nějaké nastražené pasti?

neděle 24. listopadu 2013

Obálková vojna (1)

Měním meme na neděli, a tou bude Obálková vojna od Svět kníh s porovnáváním 6 obálek z různých zemí. K tomu vždycky přidám svoje hodnocení ;-)
Na rozjezd si dáme Jsem zlomená od Tahereh Mafi...


 
Moje hodnocení:
1. - Turecká
2. - Česká
3. - Americká
4. - Originální
5. - Německá
6. - Portugalská

Souhrn: Ta turecká je zkrátka boží. Adamovi není příliš vidět do obličeje, takže si můžeme stále nechat vlastní představu, navíc ta modrá... :) A Juliette taky nevypadá špatně. České obálky jsou prostě bombastické, moc se mi líbí <3 U té americké bych se trochu pozastavila. Ten kluk napravo je opravdu hezký, kdežto ten nalevo? To má být jako Warner nebo Adam? Ta opravdu nic moc. Německá mi moc neladí s námětem knihy, a portugalská... opět ti kluci... radši jsem, když si je můžu představit podle sebe :))

sobota 23. listopadu 2013

Bylo nebylo (1)

Konečně se pouštím do tohoto meme. Pročítala jsem si svůj diář a tam každý čtvrtek - Bylo nebylo, v závorce číslo. Ani nevím, ke kolikátce jsem už došla, ale je tu zkrátka problém, ve čtvrtek vůbec nestíhám. Takže toho meme přesouvám na sobotu. Pochází od Kath.

Zrovna čtu už takovou vampýrskou klasiku, blížím se ke konci série a je to hrozně napínavé...
Vampýrská akademie 5!


Je veliký rozdíl mezi vyhrožováním smrtí a milostným dopisem - dokonce i když osoba píšící ony výhružky tvrdí, že vás stále miluje.

středa 20. listopadu 2013

Závod s časem writing challenge | 7. kapitola | Neříkej to

Sedmá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.


Počet slov: 991 || Dosavadní počet slov: 6924


 

 

Sedmá kapitola - Neříkej to

Asi jsem omdlela, protože když jsem otevřela oči, Tina se nade mnou starostlivě skláněla a zeptala se mě: "Jsi v pořádku?"
"Ano, myslím, že jo." Posadila jsem se. Kolem mé postele (absolutně nevím, kde se tu vzala) seděli Miles i Archiss, tedy oba kluci. Jejich obličeje byly unavené, jako by se o mě pořád starali.
"Co se vlastně stalo?" zeptá se po chvilce Archiss.
Nadechnu se a jedním dechem vybrebentím úplně všechno, co se stalo od doby, kdy jsme uviděli Nicolase. Poslouchají, ani nedutají, a když svoje vyprávění ukončím Nicolasovou větou, Tině se rozšíří oční zorničky. "Děláš si srandu? Náš úhlavní nepřítel? A zamilovat se do tebe?"
"Já-já nevím..." Do očí se mi vhrnuly slzy, jak jsem se cítila beznadějná. Jako bych už nedokázala vůbec nic.
Archiss mi konejšivě položí ruku na rameno. "To bude dobrý, Elo."
"Děláš si srandu?!" vybuchne Tina a vyskočí, až shodí svoje pití ze stolu. "Nic nebude v pohodě. Tohle ji neutěší, Archissi. Sama moc dobře ví, že jsou to kecy. Nicolase prostě zabijeme a hotovo. Je jasné, že to on zabil Elina bratra!"
"Tak jasné ne," prohlásí Archiss se zúženýma očima. Nemá rád, když na něj někdo křičí, a když ten někdo je ke všemu Tina. "Uděláme duel, tak jako předtím. Ty s Milesem vyhledejte Nicolase a zabijte ho. A já s Elou budeme naopak hledat toho pravého vraha."
Tina vyprskne - ona zas nemá ráda, když jí někdo odporuje. Pořád se dá učit něco nového, když pozorujete moje nemrtvé přátele. "Děláš si srandu?" Když je dál ticho, zamračí se a prohlásí: "Dobře. Ale jestli nás chceš schválně rozdělit, udělej to. Už se k tobě nikdy nepřidám. A budeš toho litovat."
Nevěděla jsem, jestli to myslí pouze jako hrozbu, nebo že už tak právě teď rozhodla a odejde od nás. Bála jsem se všeho. Spíš se bojím všeho. Sevřela jsem lem svého delšího trička a těkala očima mezi Tinou a Archissem. Oba byli přesvědčení, že jejich názor je ten pravý.
Nakonec Tina vykřikla: "FAJN! Milesi, jdeme." Na Milesovi bylo vidět, že se mu do spolupráce s Tinou moc nechce, ale pokrčil rameny a následoval Tinu někam ven. Když odešli, nevydržela jsem to a hlasitě se rozvzlykala. Archiss si klekl ke mě a tišil mě, dokud jsem opravdu nezmlkla.
"Myslíš... myslíš, že nás Tina už nadobro opustila? To bych nerada."
"Tina pořád mele ptákoviny. Všeho druhu. Neboj se. Vrátí se k nám, na sto procent." Poplácá mě po rameni. "Teď bych šel hledat toho pravého vraha."
"Víš co, já ti měla věřit už od začátku," poznamenám. "Máš pravdu. Jako vždycky." Na Archissovi je vidět, že ho moje pochvala potěšila - a ne málo. Vyloženě se mu rozzářil celý obličej a to mě donutilo taky k úsměvu, protože co vás rozesměje víc, než šťastný kamarád?
"Co teda teď budeme dělat?" zeptala jsem se a odhrnula si vlasy z čela.
Archiss pokrčí rameny. "Asi se ti to nebude líbit, protože bych rád šel za Nicolasem."
Zachmuřím se. "To jsi uhodl. Nelíbí se mi to." Vzdychnu, urovnám si vlasy i oblečení a vstanu. "Ale co s tím nadělám. Nic jiného nám přece jen nezbývá. Navíc bychom ho měli varovat, aby nám ho Tina a Miles nezabili. A doufám, že se to nestane, než k němu dorazíme. Protože to by bylo úplně na prd."
"Mluvíš často, když jsi rozrušená?" zasměje se Archiss a já mám pocit, že rudnu. Vyjde z místnosti a já mám o čem přemýšlet. Fakt jsem rozrušená? A fakt kecám takový žvásty?

"Jsi si opravdu jistý..." začala jsem a po malém oklepání z hrůzy pokračovala: "...že zrovna tady najdeme Nicolase?" Archiss mě zavedl do úplně odlehlé čtvrti snad celého světa. Nic tu není. Myslím to vážně. Prostě vyprahlá pustina, hrozné teplo ze slunce a jedna vysoká a dlouhá (zkrátka mega obří) barabizna. Vypadá to přesně jako Dům hrůzy. Ani by mě nepřekvapilo, kdybych teď spatřila postavu s maskou Vřískotu nebo nějakého netopýra.
Docela mi to připomíná i Drákulův hrad.
"Elo, nemysli na to špatné," pousměje se Archiss, ale je poznat, že i on je nervózní. "Pak to takové opravdu bude. Nicolas je přece nemrtvý. Tak kde jinde by žil?"
"Třeba v bytě, jako chce Tina," zamumlala jsem. Zafoukal studený vítr, navzdory ostrému slunci, a já se začala třást. Jak to musí být uvnitř?
"Radši pojď," vybídla jsem Archisse. Čím dřív to budu mít za sebou, tím líp. Snažila jsem se dostat ze sebe tu husinu (jak překvapující, že ji člověk po smrti ještě může mít) a vešla na pozemek. Zrezavělá brána nepříjemně zavrzala.
"Opravdu nechceš změnit názor?" zeptám se ještě.
"Ne," zamračí se Archiss a schválně do mě strčí, abych si pohnula.
Než otevřu dveře za zrezavělou kliku, ještě se zhluboka nadechnu a pro jistotu zavřu oči. Nevím, co mám za těmi vraty čekat. Archiss mi stiskne rameno, nedokáže určit,  jestli je taky nervózní.
"Áááá!" zaječím okamžitě, jakmile za mnou zapadnou domovní dveře. Archiss vzdychne a urychleně mi zacpe pusu.
"Elo, zbláznila jsi se? Ovládla tě panika. Jen jsi otevřela dveře a vstoupila do domu. To hned musíš zaječet? Ne z principu! Tady nic není, vidíš?"
Připadám si pěkně trapně. "Ale mám předtuchu..." začnu nesměle, Archiss to ignoruje. Jen do mě pořádně strčí, až zakopnu o cosi na zemi a spadnu.
"Au," zakňučím. Zvednu se na nohy a prohlížím si velkolepou stavbu. "Tady přece kluk jako Nicolas nemůže bydlet. Vždyť žil naproti nám, v takovém tom moderním baráku, co se opravoval před -"
"Zmlkni," vyhrkne Archiss. Mám chuť říct, že jsem přece jen měla pravdu, že tady opravdu něco je, ale vezmu jeho příkaz v potah a radši nechám pusu zavřenou. Jen udělám krok vpřed a koberec se pode mnou prohne.
"Elo, být tebou..."
"Co?"
"Být tebou, radši bych nešel dál."
"Tys mě sem dotlačil," napomenu ho, ale nohy mě neposlechnou a samy od sebe udělají krok vpřed. Koberec se prohne ještě víc, propadne se do jámy...
A já tam zahučím spolu s ním. A tak se mi zdá...
je to náhoda, nebo všechno vždycky odnesu ?

pondělí 18. listopadu 2013

Soutěž o jednu Nightmare! | Jeden z vás pozná můj styl psaní...

Ano, čtete správně. Jednomu z vás pošlu přes mail e-knihu Nightmare: Prokleté! Jedná se o výjimečnou situaci, protože bůhví, kdy se vůbec Night objeví v tištěné podobě a kdy opět někomu zašlu.
Je tu jen pár podmínek...

Závod s časem writing challenge | 6. kapitola | Hovor

Šestá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.

Počet slov: 806 || Dosavadní počet slov: 5933


 

 

Šestá kapitola - HOVOR

Neustále jsem se otáčela, ale tu protivnou Nicolasovu postavu jsem zaboha nemohla najít. Přece neuměl létat, abych ho neviděla. "Hej, nebuď srab a ukaž se!"

neděle 17. listopadu 2013

Recenze: V znamení ametystu | Úžasná prvotina slovenské autorky

V znamení ametystu (Kronika strateného impéria, #1)Počet stran: 370
Série: Kronika strateného impéria, 1
Nakladatelství: e-book, nevydané
Anotace:
V Ametystovom lese žije prírodné spoločenstvo pod ochranou Ametystového lampáša. Doposiaľ si o ňom sedemnásťročná Meggie myslela, že je výplodom maminej fantázie a existuje iba na papieri.
Obdivovala svet plný víl bez krídel, pravidiel a temných tajomstiev - sčasti to pokladala za svoju povinnosť, keďže jej rodičia zomreli. Mala pocit, že čítaním maminých zápiskov uctí ich pamiatku.
Meggien skutočný svet sa ale čoskoro začne rozpadať. Zistí, že ju sledujú čudné fialové vlny, ktoré sa podobajú na polárne žiary, a vidí ich len ona. Po silnej búrke je Prechod medzi svetmi otvorený a Meggie sa za pomoci prorokyne dostáva do sveta, o ktorom si myslela, že existoval len v maminej hlave. Do sveta, kde nie je ľahké prežiť, ak nepatríte k prírodnému spoločenstvu.
Všetko má svoj dôvod a Meggien príchod do lesa je iba slabým odvarom toho, čomu bude musieť čeliť.
Nad krajinou visí temný tieň a Spoločenstvo národov je na pokraji novej Obsidiánovej doby.


Co tak o této knize říct? Uchvátila mě na prvních pár stránkách. Meggie, hlavní hrdinka, má hodně zvláštní smysl pro humor, takže jsem už první čtvrtinu knihy opravdu prochechtala.

sobota 16. listopadu 2013

Recenze: série Počertěná | Moje malá oddychovka

Série Počertěná už dlouho patří mezi moje vlastní knížky a jsem na ně (ostatně jako na všechny ostatní) náležitě pyšná. Celou sérii nazývám "Moje malá oddychovka", takže až někdy řeknu něco takového, budete vědět, o čem je řeč ;).

Propočítala jsem průměr svých hodnocení čtyř knížek a vyšlo to přesně 4,5. Ne, nezaokrouhluju špatně, ale prostě jsem to přiřadila ke čtyřem hvězdičkám. Když odmyslíme desetinnou čárku...

K prvnímu dílu...

 Tátův malý andílek

Nejvíc se mi na něm líbilo, že se Angel nenechala zlákat ďáblem (jak by to udělala třeba Gabi). Tento díl nás seznamuje s celou sérií, jaká byla Angelina minulost a tak dále, a tak dále. O humor není nouze, v jednom kuse jsem se smála, opravdu bomba. Zlákala mě už první stránka v ukázkové kapitole a pak tradá! Knížka po Vánocích trůní na mém nočním stolku, rozečtená. Sice už některé pasáže znám opravdu nazpaměť (včetně luxusního začátku), ale neomrzí mě je číst stále dokola.
Jestli je zde někdo, koho nenávidím? Courtney. Na každé knize se někdo najde, no tady to je ta nejlepší "hvězdička", pod tímto pseudonymem "hrozná mrcha".
Ale Lua (nebo Lucifera, jak chcete) jsem si zamilovala. Příčilo se mi říkat mu Lucifer - to jméno se mi spojuje se sice příjemným chlapíkem, ale tak trochu "přísnějším" a takový Lu prostě není. Milující otec, co by se rád dostal zpět do života své dcery? Prostě SUPER!
 

Recenze: Nikdy nepřestávej věřit | Z pera české autorky...

 

Počet stran: 180
Série: není
Nakladatelství: CooBoo, 2012
Anotace:
Basketbal, přátelství, výhry a prohry, nejen sportovní, ale i životní. No a pochopitelně láska. Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Samanta, která odmalička hrála závodně basketbal, ale kvůli vážným problémům s vazy v kotníku musela se sportem skončit. Na začátku příběhu Sam váhá nad cestou, kudy se má dále vydat. Jako náhodnou brigádu a zároveň k ukrácení volného času si našla modeling, kde by měla velkou šanci na profesionální úspěch. Nechce se však vzdát života, jaký vedla mezi pohodovými basketbalistkami. A do toho všeho se přimotá Viky, spoluhráč jejího o rok mladšího bratra, také basketbalista. Svěří se jí s city, které k ní už dlouho chová. Vyjde najevo, že odhodlání našel jenom díky tomu, že za pár měsíců odlétá do Španělska, protože tam přestupuje do úspěšného juniorského extraligového týmu. Samanta i přes nebezpečí vztahu na dálku neodolá jeho kouzlu, a tak se za pár měsíců na letišti loučí jako bláznivě zamilovaný pár, který věří v dobrý konec… Není to ale příliš romantická představa? Autorka této knihy oslavila teprve osmnácté narozeniny.
 
Moje první myšlenka byla: Barbora Tuzarová? Češka? Vím, že od českých autorů moc knih není a je hrozně těžké, aby vám nakladatelství knihu vydalo. Proto jsem se do této knihy vrhla s takovým až moc velkým očekáváním, které se nevyplatilo.
Začátek vás příjemně vtáhne do děje, kdy vás hlavní hrdinka Samanta seznamuje vlastně s celým jejím světem. Spisovatelka se vyžívá v míchání přítomného a minulého času, což mě ale docela mátlo. A taky to, že kapitola skončila tak, najednou je o dva měsíce dál a Sam nás se vším musí opět seznámit.

Závod s časem writing challenge | 5. kapitola | Jeden za všechny, všichni za nikoho

Pátá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.


Počet slov: 1208 || Dosavadní počet slov: 5127


 

 

Pátá kapitola - JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA NIKOHO

Tina je velice realistická, to se musí nechat. Tak krásně si to naplánovala, a dokonce až tak dokonale, že to po dvou hodinách se mnou nevydržela a někde se mi ztratila.

čtvrtek 14. listopadu 2013

Waiting on Wednesday (3)


Waiting on Wednesday je projekt pořádaný Breaking the Spine. Jde o to napsat nějakou knihu, kterou s radostí očekáváme; do které se rádi pustíme v co nejbližší době.

středa 13. listopadu 2013

Čtení, učení, psaní | Takže vůbec nestíhám

Tak si nějak říkám, že vůbec nestíhám.
Pokud jde o blogování, dostanu se sem jen výjimečně a to jen napíšu nějakou recenzi nebo meme, která se jaksi stala nepravidelnými. Některé články musím přednastavit a navíc je tu ještě writing challenge Závod s časem, i na blogu je toho moc!
Pak je tu škola. Už je zvykem, že se každý den něco píše a že zrovna čtvrtek je den nejhorší, kdy je chemie, zeměpis a přírodopis a jako na potvoru pokaždé píšeme (což mi připomíná, že bych se měla jít učit).
A volný čas? Knihy se mi kupí až moc, nejsem schopná dočíst Nikdy nepřestávej věřit, pak mám rozečtené V znamení ametystu, Obsidian je úplně v pozadí a se Shadowlark jsem taky jaksi sekla. Navíc bych taky měla šupnout s knihami z knihovny.
A totálně nestíhám věnovat se svým knihám. Takže pro čtenáře; fakt netuším, kdy se dokončí dvojka Nightmare nebo Čarodějčina dcera. Už to chce vánoční prázdniny.¨
Říkám si, že mě ten název writing challenge Závod s časem docela vystihuje.
No nic, jdu se učit.
Jak jste na tom vy?

pondělí 11. listopadu 2013

Tak se ukazuju! | Video ze sedmičky...

Tak si říkám, že byste konečně mohli zjistit, jak taky vlastně vypadám. A když už můj spolužák přidal na YouTube video z naší loňské Akademie, kde předvádíme Události (a moje role je úplně pitomé miss), tak rovnou mrkněte. ;) Jsem prostě ta třetí miss, Eulálie Čubíková, jak zjistíte, ta nejhloupější holčička, co může existovat :)
Video najdete tady:
http://www.youtube.com/v/IZjkEYjrsFg?version=3&autohide=1&autohide=1&autoplay=1&showinfo=1&attribution_tag=WdrAZa5Qu-4GdVF9qwuTSA&feature=share

Cestou knižní zpívám si jen (2)


Meme z mé dílny, jehož cílem je zveřejnit nějaké místo z knihy a říct na něj svůj názor.

neděle 10. listopadu 2013

Závod s časem writing challenge | 4. kapitola | Miles a Archiss vs. Ela a Tina

Čtvrtá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway. (Dělám jaksi krátké kapitoly, jen tisícovka slov. Jestli to takhle půjde dál, budu muset napsat padesát kapitol. :P)


Počet slov: 630 || Dosavadní počet slov: 3919


 

 

Čtvrtá kapitola - MILES A ARCHISS VS. ELA A TINA

Měla jsem pravdu. (Není nutné dodávat, že jako obvykle.) Sotva se kluci dozvěděli, co máme s Tinou v plánu, začali vyšilovat, přičemž Archiss samozřejmě nezapomněl zdůraznit, že nás ZABIJE.

Recenze: Škola noci 5 | Akce: Zachraňme naši školu

 
Počet stran: 368 
Série: Škola noci, 5
Nakladatelství: Knižní klub, 2010
Anotace:
Proroctví se naplnilo, padlý anděl uvězněný po celá tisíciletí v hlubinách země se osvobodil a Zoey Redbirdové a jejím kamarádům nezbývá než utéct ze Školy noci. V podzemních chodbách pod opuštěným nádražím budou v bezpečí před hrůzami, které se odehrávají na povrchu – ale nedostali se jen z jednoho maléru do druhého? Dokáže se budoucí velekněžka postavit pradávnému zlu a vyřešit svoje komplikované vztahy? Není totiž vůbec jednoduché poznat, kdo je přítel a kdo nepřítel…

Škola noci mě nepřestává bavit. Souhlasím s názory, že od pátého dílu to jede víc. A právě tato pětka to parádně rozjela. Jak už jsem psala u všech možných hodnoceních, Kalona tomu prostě dodal šmrnc. Fanynky Starka z předchozích dílů se taky můžou dočkat, bude ho tady dost.
Abych řekla na rovinu, opravdu jsem byla nejistá, na čí stranu se přidat! Moje myšlenky se ubíraly tímto směrem: No jasně že Erik! Počkat, možná Heath. Ne, jednoduše Erik. Že by teda Heath...? Ne, ERIK! Ten Stark vypadá dobře... Aha, takže nic, zase Erik. Počkat, co Kalona? Jo, jsem na straně Kalony. STARK!
P.C. i Kristin Castovy si s kluky dokážou pohrát opravdu delikátně. Jsem zvědavá, kolikrát nad svým týmem ještě budu do budoucna přemýšlet.

Tento díl je nabitý akcí, jak jsem už předem řekla, opravdu se to rozjíždí. Útoky krakounů, padlý anděl, Neferet, kluci... všechno se to vlezlo na 368 stran. Ten konec mě ale trošičku překvapil, takové nečekané a unáhlené, P.C. to klidně mohla dopsat dál!
Přichází čas na hodnocení postav; hlavní hrdinka Zoey mě nikdy nepřestane bavit. Ten její speciální smysl pro humor je opravdu neocenitelný. Její myšlenky zpestří i nějakou hodně závažnou akci s Kalonou. Navíc se v tomto díle Zoey ani nepeskuje, že zas něco pokazila, že je ona tou nejhorší, a na všechno přijde poměrně rychle. Gratulace! Takové hrdinky se mi líbí. Pak tu je Afrodita. V prvním díle jsem ji nesnášela, ale teď ji vyloženě zbožňuju. Je mou oblíbenou postavou hned po Zoey. Když si její poznámky spojíte s komentáři Shaunee a Erin, fakt mazec! Damienovy poznámky... no, co k nim říct, bez něj by to nebylo ono. Taky jsem zjistila, že když čtu o Drakovi, mám takový zvláštní pocit. Možná kvůli novele? Na ni se rozhodně v nejbližší době chystám, takže bude i recenze.

Co bych vytkla? Anotace. U Školy noci si už nikdy nebudu číst anotaci dopředu, protože je tam tolik spoilerů, že tu knížku pak ani nemusím číst. Takže čtení anotací na vlastní nebezpečí!
Souhlasíte s názorem, že se od tohoto dílu Škola noci rozjela víc?

Na deviantARTu je k mání taky spousta animací, takže tady taková menší ukázka (a já osobně se všemi třemi souhlasím):