čtvrtek 19. ledna 2017

Recenze: Sůl moře | Kdo je lovec?

Sůl mořePočet stran: 352
Série: ---
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: CooBoo, 2016
Originální název: Salt to the Sea
Hodnocení Goodreads: 4.38 (z 27 883 hodnocení)
Anotace:

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé.
Čtyři tajemství.

Druhá světová válka chýlí ke konci, poblíž Východního Pruska se tisíce uprchlíků vydalo na pouť za svobodou a většina z nich má co skrývat. Mezi nimi i Joana, Emilia a Florian, jejichž cesty se zkřížily na lodi, která slibovala spásu. Jmenovala se Wilhelm Gustloff. Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a… válka. Když se svoboda zdá na dosah, udeří tragédie. V tu chvíli je naprosto jedno, z které jste země a kultury či jaký je váš společenský status. Všech deset tisíc lidí na palubě bojuje za jedinou věc: Chtějí přežít. 

Autorka knihy V šedých tónech se vrací do dob druhé světové války se svým novým románem, jenž líčí jednu z nejhorších – přesto téměř neznámých – válečných tragédií.



Rutu Sepetys vám jistě představovat nemusím... nedávno jsem tu publikovala recenzi na její prvotinu, V šedých tónech. Kdo od téhle autorky něco četl, ví, jakým stylem píše a co od ní čekat. Já to věděla a čekala. A stejně ze mě dostala něco jiného a já mám zas knižní kocovinu.

sobota 14. ledna 2017

Recenze: Šťastně až navěky | Ještě jednou za časů Americy

Šťastně až navěky (The Selection, #0.4, 0.5, 2.5, 2.6)Počet stran: 368
Série: Selekce, 3.5
Překlad: Nika Exnerová
Nakladatelství: CooBoo, 2016
Originální název: The Selection: Happily Ever After
Hodnocení Goodreads: 4.24 (z 14 894 hodnocení)
Anotace:
Kniha povídek ze světa Selekce. Než se America přihlásila do Selekce, jiná žena musela projít touto soutěží, aby se stala královnou. Aspen nikdy nevěřil, že se vymaní z chudoby, která provázela všechny příslušníky jeho kasty. Avšak poté, co se stane strážcem, dokáže, že kasty nemusí určovat lidskou budoucnost. Marlee Tamesová se přihlásila do Selekce a prince Aspena zbožňovala, ale nikdy by si nepřipustila, že se může zamilovat i do někoho jiného. Princ si nikdy nemohl vybrat, co bude dělat – o všem rozhodoval jeho otec, ale nyní nastal okamžik, kdy vše musí vzít pevně do svých rukou.

Když skončila série Selekce z Američina pohledu, spoustě z nás přirostla k srdci. Nejedna recenze hlásala, že chce víc, že tam bylo spoustu nezodpovězených otázek. A tak autorka nezahálela a psala novely. Šťastně až navěky je všechny spojuje a navrch přidává určité scény z pohledů jiných lidí, než je America. Což je pro fanoušky naprostá třešnička na dortu.

čtvrtek 5. ledna 2017

Recenze: Aspoň trochu normální

Aspoň trochu normální
Počet stran: 200
Série: ---
Překlad: Karolina Medková
Nakladatelství: CooBoo, 2016
Originální název: Something Like Normal
Hodnocení Goodreads: 3.82 (z 15 435 hodnocení)
Anotace:
Když se Travis vrátí domu z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvedli, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze střední školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. Travis suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré, z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu.


Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.


Občas neuškodí se oprostit od všech těch fantasy knih, i když bychom si velmi přáli se v nich aspoň na moment ocitnout, a přečíst si něco reálnějšího. Což tahle kniha rozhodně slibuje - smrt nejbližšího, nevyrovnané vztahy, válka v Afghánistánu. Protože je tohle téma pro mě něco trochu neprozkoumaného a hlavně se ráda babrám v pocitech hrdinů, knížku jsem si vyhlídla a docela se na ni těšila.
Jak u mě mariňáctví obstálo?

pátek 30. prosince 2016

Recenze: Harry Potter a prokleté dítě

Harry Potter a prokleté dítě (Harry Potter, #8)
Počet stran: 424
Série: Harry Potter, 8
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: Albatros, 2016
Originální název: Harry Potter and the Cursed Child
Hodnocení Goodreads: 3.8 (z 269 343 hodnocení)
Anotace:
Harry Potter And The Cursed Child, chystaná divadelní hra Jacka Thornea založená na novém příběhu J. K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea, je prvním oficiálním potterovským příběhem na divadelních prknech. Odehrává se devatenáct let po posledním příběhu ze série o Harrym Potterovi. Světová premiéra je naplánována na 30. července 2016 a proběhne v londýnském West Endu. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. Bestsellerová série o Harrym Potterovi vycházela mezi lety 1997 a 2007. Po celém světě se prodalo přes 450 milionů výtisků, série byla přeložena do 79 jazyků a vzniklo podle ní osm úspěšných velkofilmů. Rowlingová napsala také tři doprovodné tituly na pomoc charitativním organizacím: Famfrpál v průběhu věků, Fantastická zvířata a kde je najít a Bajky barda Beedleho.

Když přišla poslední premiéra Relikvií smrti, části dvě, v roce 2011, spousta z nás to obrečelo. Konec knižní série jsme už zažili, přišel i ten filmový, trochu nás navnadila Fantastická zvířata, ale někomu to zjevně stále nebylo dost. Vzniklo divadlo. O tom, o čem píše polovina fandomu fanfikce - o devatenáct let později.

úterý 27. prosince 2016

Recenze: Skleněný trůn | Dvacet čtyři vrahů ve skle

Skleněný trůn (Skleněný trůn, #1)
Počet stran: 392
Série: Skleněný trůn, 1
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: Throne of Glass
Hodnocení Goodreads: 4.24 (z 266 415 hodnocení)
Anotace:
Srdce z ledu. Vůle z oceli. Nelítostný boj začíná.


V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaena byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.

Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaena teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.


Sarah J. Maas je mezi knihomoly rozhodně velké jméno. O její sérii Skleněný trůn se toho napovídalo spoustu a neméně je tomu u re-tellingu Krásky a Zvířete s názvem Dvůr trnů a růží. Její knihy mají navíc všude obrovské úspěchy, že se to odráží i na délce sérií. Skleněný trůn mě zaujal hned, jak jsem ho viděla, a konečně jsem se k němu dostala.
Co tedy říkám na nejlepšího světového zabijáka?

sobota 17. prosince 2016

Christmas Book TAG

Přesně za týden jsou Vánoce! Abych se přiznala, moc mi to ani nepřijde a ani nevím proč :D Nasněžilo u nás poměrně hustě, že jsem jednou do školy šla po kluzišti a ne po chodníku, a včera jsem konečně nakoupila poslední dárky. A nebyla bych to já, kdybych ignorovala vánoční tag. :) Nalezeno u Ady.

neděle 11. prosince 2016

Recenze: V šedých tónech | Jak může člověk zradit člověka?

V šedých tónech
Počet stran: 288
Série: ---
Překlad: Petr Eliáš
Nakladatelství: CooBoo, 2013
Originální název: Between Shades of Gray
Hodnocení Goodreads: 4.35 (z 87 080 hodnocení)
Anotace:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. 

Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…


Válečných románů je habaděj. První i druhá světová jsou dost velkou inspirací pro velkou skupinu autorů, co se nebojí obcházet pamětníky a vyptávat se. Ne všechny nakonec působí realisticky, aby se zařezaly čtenáři pod kůži. Ruta Sepetys mezi ně rozhodně nepatří. Její prvotina V šedých tónech se pod tu kůži nejen dostane, ale zůstane.
Bylo to moje druhé setkání s výše zmíněnou autorkou. Co na to říkám?

středa 23. listopadu 2016

Recenze: Bez naděje | O znovuhledání sebe sama

Bez naděje (Bez naděje, #1)Počet stran: 384
Série: Bez naděje, 1
Překlad: Jana Jašová
Nakladatelství: Yoli, 2014
Originální název: Hopeless
Hodnocení Goodreads: 4.35 (z 189 751 hodnocení)
Anotace:
Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené. 

Pořád si pamatuju na dobu, kdy vznikalo nakladatelství Yoli. Byl kolem toho docela frmol a samozřejmě taky u jejich první knížky od Colleen Hoover, což byl podle mě dobrý tah. Já si ji pod originálním názvem přidala na to-read už dávno a až později jsem zjistila, že se jedná o jednu a tu samou knihu. Zkrátka mě to zaujalo a po tak dlouhé době (always) jsem si ji konečně přečetla. Splnilo to moje očekávání?